Z historie Velkého kina ve Zlíně

Ještě před vznikem Velkého kina se začalo od prosince 1926 promítat v sále, jenž se nacházel v nejvyšším patře nového obchodního domu firmy Baťa (Tržnice).


Obchodní dům firmy Baťa

Obchodní dům firmy Baťa.

Vstupovalo se schodištěm ze severní strany budovy a našlo tam místo až 1000 lidí. Vstupné bylo 50 haléřů.

Mezi prvními zahraničními filmy, které zde uváděli, stojí za zmínku „Madona ulice“ či „Poslední dnové Pompejí“.

Dost prostoru v sále se našlo i pro hudební doprovod, podbarvující děj a náladu filmů. Před promítacím plátnem jej obstarávaly klavír a housle s violoncellem.

Převratnou událostí bylo v roce 1930 uvedení prvních zvukových filmů. A protože Praha měla v té době osm a Brno dvě zvuková kina, nechtěl zůstat pozadu ani Zlín. Zahajovalo se anglickým filmem s českými titulky „Dítě Paříže“ se slavným francouzským chansonierem Maurice Chevalierem. První český zvukový film „Když struny lkají“ nepřijala příznivě ani oficiální kritika, ani Tomáš Baťa. Prý jej dal stáhnout z programu. Tak na to alespoň vzpomíná kinooperátor pan Josef Kotek, který u Baťů promítal.

Josef Kotek

Josef Kotek v promítací kabině kina v obchodním domě Baťa (Tržnice).
Po jeho levé ruce je vidět synchronní zvukové zařízení (synchronní gramofon).

Promítalo se ve dvou sálech. V pravém sále (západním křídle) se promítaly zvukové filmy a v levém sále (východním křídle) se uváděly stále snímky němé. Když se promítal v prosinci 1930 český film „C. a K. polní maršálek“ s Vlastou Burianem, bylo prý zvukové kino „vzhůru nohama“. Jako další „trhák“ zapůsobil americký film „Paramount v parádě“, při jehož projekci se uvedlo i dílko Voskovce & Wericha „Tři strážníci“.

V roce 1932 byla zahájena stavba nového kina nazvaného Velké kino. Se stavbou se začalo už v zimě, za lednových mrazů a během osmi měsíců roku 1932 byla hotova.

Josef Kotek

Novostavba Velkého kina.


Jako první se svařovala nosná konstrukce. S příchodem jara nastoupili zedníci k výstavbě zadní stěny a obvodových podezdívek, na které se pak montovala dvojitá vrstva heraklitu. Od května pak probíhaly řemeslnické práce. Předání novostavby bylo připraveno k počátku nové sezóny na září 1932.

Velké kino

Velké kino.

Ještě před zahájením promítání byla prověřena zvuková kvalita nového sálu. Stále totiž nebyly zapomenuty původní prudké spory architektů při projektování budovy a s napětím se očekávalo, zda snad neměli pravdu ti, kdo předvídali akustické defekty. Dne 28. srpna 1932 se ve Velkém kině uskutečnil koncert Pěveckého sdružení moravských učitelů, na kterém zazněla díla L. Janáčka, J. B. Foerstera, G. P. Palestriny, B. Smetany a A. Dvořáka. Akustická kvalita sálu se při tomto koncertě osvědčila a rozptýlily se tak poslední pochybnosti.

Rostoucí kulturní potřeby si postupně vynutily vnitřní úpravy sálu. Rozsáhlejší úprava byla provedena v roce 1939 podle návrhu F. L. Gahury. Zejména šlo o jeviště, protože do Zlína pravidelně jednou týdně zajížděly divadelní soubory z Brna, Moravské Ostravy a Olomouce. Navíc se přidaly stavební a akustické úpravy stropu a bočních stěn tak, aby prostor mohl sloužit rovněž pro koncerty a divadelní představení. Počet sedadel se tím snížil na 2000, zato však vzniklo jeviště 17 x 7,5 metru s orchestřištěm, prosceniem a moderním osvětlením. Ještě koncem března 1939 (po příchodu Němců) se tu stihla premiéra česky dabovaného Disneyova filmu „Sněhurka a sedm trpaslíků“.

Velké kino

Velké kino.

Budova Velkého kina skoro osm desetiletí neodmyslitelně patřila ke kulturnímu životu města Zlína. Každý ze zdejších obyvatel v ní mnohokrát byl a dovede si rychle vybavit charakteristickou atmosféru rozlehlého sálu, jako stvořeného pro velkolepou podívanou.

Velké kino je významné nejen v kulturním smyslu. U vzniku tohoto technického objektu stálo originální, ve své době supermoderní architektonické řešení, a také samotné provedení novostavby v roce 1932 bylo smělým technickým dílem (ocelová konstrukce o velkém rozpětí spojená svařováním). Podle ideového návrhu arch. F. L. Gahury budovu projektovali arch. Martinec a ing. Vtelenský.

Za války se tu vedle promítání filmů konalo nejedno významné představení koncertního, divadelního či operního rázu. Hostovalo zde pražské Národní divadlo, Česká filharmonie nebo Pěvecké sdružení moravských učitelů, po léta podporované firmou Baťa.

Když pak došlo k bombardování města 20. listopadu 1944, Velké kino zasáhly 3 pumy (jedna, která dopadla do hlediště nevybuchla). Velké kino bylo na řadu měsíců vyřazeno z provozu.

Bombardér B24

Bombardér B24 v akci.

Ten den se měl hrát shodou okolností český film „Stříbrná oblaka“, vzpomíná kinooperátor pan Ladislav Pomališ, který jinak vydržel v kině až do počátku devadesátých let.

Velké kino

Sál Velkého kina po dopadu bomby, která nevybuchla.


Velké kino

Velké kino po zásahu bombami.

V uvedený den se udála ještě další, neuvěřitelná, příhoda. V promítací kabině Velkého kina, navzdory poplachu a příkazu k útěku do krytů nebo do lesa, přežil letecký nálet a bombardování Zlína tehdejší promítač pan Josef Kotek. V ten den se rozhodl natočit na amatérsky vyrobeném přístroji zvuk poplachových sirén. Netušil, že současně zachytí těžký hukot amerických bombardovacích svazů, svist padajících bomb a jejich detonaci.

Josef Kotek

Josef Kotek obsluhuje přístroj pro záznam zvuku na gramofonovou desku.

Autor zvukového záznamu Josef Kotek byl zraněn padajícím zdivem. Zůstal naživu, jen mikrofon, umístěný mezi Velkým kinem a Společenským domem (dnešní Hotel Moskva), zmizel v kráteru po výbuchu bomby. Gramofonová deska se zvukovým záznamem, až na nepatrné poškození, zůstala zachována jako doklad nejtěžšího dne, který Zlín prožil ve 2. světové válce:

Unikátní zvukový záznam byl pak použit ve filmu "6 let Zlína". V pozdějších letech vznikla ještě verze zvukového záznamu, která byla zaslána do soutěže fonoamatérů pořádané Československým rozhlasem, kde se umístila na předním místě:

Komentář k této nahrávce namluvil významný zlínský hudební pedagog, dirigent, dramaturg a scénárista František Blaha (narozen 1. 6. 1912 v Horním Újezdě, okr. Přerov a zemřel 5. 6. 1984 ve Zlíně).

František Blaha

František Blaha

Filmové záběry z bombardování zlína, komentuje Karel Čáslavský - český filmový historik, publicista a moderátor:
https://youtu.be/vPeKmWx_G8Y


I po ničivém náletu se ve Zlíně promítalo dále.

Zachráněné promítací přístroje byly přestěhovány do školní auly a v programech zlínských kin se objevil nový název Velké kino — aula, pozdější název kino Svět.

Zdroj:


kolja