Historie rodu KOTH, KOT, KOTTEK, KOTEK

Příjmení KOTH, KOT, KOTTEK, KOTEK kolísá podle pravopisu písařů. Zdrobnělého tvaru jména se užívalo pro evidenci přistěhovalců až do roku 1770, kdy toto měnění jmen zakázal Josef II.

Prameny:

  • všeobecné dějiny,
  • opisy částí kroniky rektorů Kottků,
  • úřední listiny,
  • matriky,
  • pozemkové knihy,
  • dotazy u členů rodu.

Rod Koth, Kotek po staletí putoval širými prostorami střední Evropy a od roku 1837 také Amerikou. Po roce 1914 jezdí a létají celým světem.

13. STOLETÍ

Za "velké kolonizace" kolonisté z hustě osídleného Porýní táhli na východ až k Visle a do Uher jako rolníci, horníci a dobří řemeslníci. Koncem 12. století lyonský kazatel Petr Valdus se obracel proti bohatství biskupů, kteří jmění církve, darované panovníkem i zbožným lidem, používali ne pro pomoc chudým, ale na vedení válek.


"Chudáčci boží Lyonští", zvaní též Valdenští, byli rozehnáni a hleděli se zachránit v horách alpských. Někteří utekli až za Rýn a přidávali se k zástupům kolonistů jdoucích na východ. Jedna skupina byla přijata v Braniborsku a usazena v blátivé jezernaté krajině jižně od Berlína.



14. STOLETÍ

Když asi po sto letech byla blátivá a jezernatá krajina v Braniborsku vzdělána na pole a louky, valdenští kolonisté byli vypovězeni ze země. Obrátili se do kraje kladského a do východních Čech do Orlických hor a k moravské hranici do okolí Lanškrouna. Lesy zde byly majetkem českého krále a královští správcové rádi přijali kolonisty, kteří se uvolili platit už po 30 letech dvojnásobné dávky, než bylo v Čechách obvyklé.

15. STOLETÍ

V husitských Čechách žili tito sedláci celkem nerušeně. Ale roku 1480 vypověděl král Vladislav Jagellonský české bratry a valdenské ze své země. Na Moravě přijal české bratry pan Vilém z Pernštejna na Prostějovsko a Přerovsko, německé kolonisty valdenské vzal Jan starší ze Žerotína a tak asi 500 rodin se usídlilo kolem Fulneku a Nového Jičína. Kraj zde byl velmi poničen husitskými válkami i boji s uherským králem Matyášem (Matyáš I. zvaný Korvín). Roku 1481 se uherský král Matyáš stal panovníkem na Moravě a hned vypověděl české bratry i valdenské do Moldávie (severní Rumunsko kolem města Jasy).

Tato krajina za řekou Prutem sousedila s říší krymských Tatarů. Zprávu o "vybrání se" do Moldávie zapsal bratrský biskup Jan Blahoslav podle vyprávění kněze Daniela Starého, který zemřel v Lipníku roku 1553 asi jako 90 ti letý. Dalekou cestu vykonal jako mladík a dobře prý znal uherského krále.

Roku 1490 Uherský král Matyáš zemřel a vyhnanci se vrátili na Moravu, kde zavládla svoboda všech vyznání. Kolem roku 1500 se Valdenští hlásí jako "moravští bratři" a mají tři německé "zbory":

Byli dovední a pilní chovatelé i pěstitelé a proto byli zámožní. Královskou berni platili nadprůměrnou (14 až 15 grošů moravských, průměr byl 6 grošů).

Mince "Zlatý" nebyla zlatá, ale stříbrná a říkalo se jí floren (fl). Měla 30 grošů moravských, což se rovnalo 60 grošům českých. Za moravský zlatý se dostal sud piva o 160 mázech (to bylo nynějších 224 litrů). Za půl groše moravského byla slepice nebo 24 vajec. Dělník měl na den jeden a půl groše a s půlgrošem šel 7 krát na pivo (0,7 litru). Záznam se dělal na vrbovém kolíčku sedmi vruby. Kolíček (rabuše) se podélně rozštípl. Jednu půlku si krčmář ponechal, druhou dal zákazníkovi. Při vydání piva se obě půlky položily na sebe a jeden vrub se odřízl. Tuto "vrbovou měnu" nebylo možné falšovat.

16. STOLETÍ

Kolem roku 1530 se němečtí kolonisté šířili na Hranicko a Lipensko a tady se počešťovali. Podle Register lučních pánů z Pernštejna je zapsán v Jindřichově (severně od Hranic) Mathůš Kot (ves byla česká). V Drahotuších byl zapsán Martin Valdenský a ve Fulneku a okolí je rod KOTH.

17. STOLETÍ A DALŠÍ

Začátkem 17. století, asi roku 1608, se ve Fulneku narodil do rodiny Kothů syn Johannes Georgius.


kolja