Marie Dubská (Kotková) *1905 - †1999

Marie

Marie Dubská (Kotková)

Marie

Marie Kotková asi 20 let

Marie byla malá, sotva 150 cm, příjemně buclatá, s milým vítajícim úsměvem a náručí otevřenou pro objetí. Zajišťovala své rodině pohodu, která vždy okouzluje domov, vynikala v umění vychovávat, vařit a starat se o zahrádku. Měla solidní základy ve svých tradičních hodnotách, navíc byla schopna měnit a přijímat nové změny.
Ve třech světadílech a několika sousedstvích Marie uzavřela celoživotní přátelství, která byla udržována živým dopisováním si po mnoho let.
Ve třech světadílech pekla nebesky dobré pečivo a cukroví, které se stalo uznávané, protože se o něj s každým dobrovolně dělila, počínaje šéfem manžela Alberta (Georg von Békésy, nositel Nobelovy ceny), až po učitele dětí a vnuků, mlékaře či pošťáka.

Protože hovoříme o Marii po její smrti, jsme si vědomi toho, aby každý vnuk a přítel měl jedinečnou sbírku vzpomínek, aby každá připomínala jeho nebo její speciální vztah k Marii Dubské.

Narodila se v roce 1905 v Bystřici pod Hostýnem, vesnici, která v té době byla součástí Rakousko-Uherské říše a nyní leží na Moravě v České republice. V ranném věku pocítila ztrátu otce, finanční potíže a potřebu vydělávat si na živobytí. Marie zažila události, které otřásly Evropou v první polovině dvacátého století:

  • 1. světová válka,
  • zánik Rakousko-Uherska a vznik Československa,
  • nadšení nového národa,
  • první dunění a předtucha 2. světové války.

Marie byla vychovatelkou nejdříve v Praze, později ve Zlíně u ředitele fy Baťa Dominika Čipery.


Marie



Marie a Albert

Marie Dubská a Albert Dubský

V roce 1931, ve věku 25 let, se provdala za Alberta Dubského, elektroinženýra u firmy Baťa.

Měli spolu dvě děti, Hanu a Evu. Obavy z politického vývoje v Evropě a lákavé možnosti pro kvalifikované lidi v Novém světě přivedly rodinu k rozhodnutí odejít do Bolívie. Albertova schopnost a znalosti byly velmi potřebné v této rozvíjející se zemi.


Marie

Marie s dcerami Hanou a Evou v Bolívii

John

John Dubsky

V Bolívii si rodina užívala dobrých životních podmínek a uspokojivého života.

Třetí dítě, Jonny, se narodil v roce 1939 v Bolívii. V osmi měsících dostal ušní infekci a ta mu způsobila uplnou ztrátu sluchu. V naději, že hluchota by mohla být odstraněna, a když ne, tak alespoň s očekáváním možného specializovaného, dobrého školství, se rodina rozhodla odejít do USA.

Dubští přijeli do Philadelphie v roce 1945, právě když končila 2. světová válka. Návrat veteránů vytvořil silnou konkurenci na trhu práce a Albert pracoval při různých pracích v radiových a televizních službách, což rodině umožňovalo skromné živobytí od výplaty k výplatě.


Marie

Marie s Albertem u vánočního stromku

Albert se svým vžitým evropským standardem nemohl připustit, aby jeho žena pracovala jen proto, aby zvýšila rodinný přijem. Marie proto tajně 1x týdně uklízela dům v nedaleké rodině. Otevřeněji se věnovala večernímu hlídání dětí, kdy se stala oblíbenou opatrovnicí v mnoha rodinách a tento příjem používala na nákup potravin.

S tímto skromným přijmem také založila (a po mnoho let udržovala) svůj vlastní, soukromý plán "Československá péče". Znamenalo to šití látkových uzlíků pro použité oblečení či potraviny určené pro příbuzné a přátele ve válkou postiženém Československu. Její dcery si dobře pamatují na jídelní stůl pokrytý balíčky s jídlem a oblečením a na svou matku, jak zavazovala věci do mušelínu a sešívala rohy silným provazem a prošívala. Jeji dcery potom při četných pochůzkách nosily tyto ranečky na poštu. Přibuzní v Československu dosud hovoří s uznáním a vděčností za tuto pomoc.





Harvardova kolej

Harvardova kolej

V roce 1957, po 12 letech ve Filadelfii, byla Albertovi nabídnuta práce na Harvardské univerzitě, aby spolupracoval s vědci v týmu biofyzika George von Békésyho, kteří potřebovali pro svůj výzkum elektroinženýra. Obor působnosti a možný rozvoj tohoto zaměstnání bylo splněním Albertových snů a také plat a podpory byly vynikající. Přijal toto místo s nadšením.

Koupě malého domku se zahradou v Lexingtonu, Massachusetts, splnila jejich nejhlubší přání. Následovalo období štěstí a optimismu.

Zahrada se stala jejich radostí a soustředění jejich pozornosti těch dnů. Marie obzvlášť milovala práci na zahradě od rána do noci, která přinášela báječnou zeleninu a rozmanité druhy květin. Rostoucí neduh artritidy neutlumil její činnost na zahradě. Toto období bylo poznamenáno pocitem bezpečí, pohodlí a pohody pro oba manžele. Narodili se vnuci a navštěvovali je a dováděli v této krásné zahradě. Sousedé se stali blízkými přáteli.


O sedm let později Albert utrpěl mozkovou příhodu, která vedla po několika měsících k jeho smrti. Albert zemřel 15. 3. 1965.





Marie udržovala dům po dalších pět let, čas od času ho pronajímala a v té době bydlela u svých dětí a jejich rodin. Během té doby se podrobila operaci s výměnou obou kyčlí, z ní se dobře uzdravila a jak říkala, může ujít dalších 100 000 mil. (Po dalších patnácti letech musela tuto operaci prodělat úspěšně znovu).

V roce 1973 prodala svůj dům v Lexingtonu a koupila si dům v Rockville v Marylandu, kam se nastěhovala spolu se synem i s jeho rodinou.

V roce 1980, když se Jonny rozvedl se svou manželkou, Marie převzala velkou roli v pomáhání vychovat Jonnovy děti Frances a Alberta a zvlášť nejmladší Johannu. Přijala tuto roli s vyrovnáním a dokonce přežila "americký styl" dospívání s odvahou a tolerancí. I když řešila řadu problémů, se šedivými vlasy či sponkami připnutými lokýnkami, nebo s mnohem vážnějšími problémy, pokračovala s radostí v péčí o děti.

Marie




Marie

Marie peče cukroví

Během doby v Rockville, báječná vůně vaření a pečení se šiřila z Mariiny kuchyně a pěkný dvorek odrážel její vlastní potěšení. Přesto, že trpěla bolestivou artrózou, trávila dlouhou dobu pečováním a zaléváním svých květin. Jako známý pohled byla Mariina silueta obráceného U vytrhávajícího plevel mezi třpytem obzvláštních pivoněk. (Toto není moc rozumná pozice, jak vám řekne kdokoli, ale ona říkala, že ohýbání kolen je pro její artrózní kolena mnohem horší, tak stávala s rozkročenýma nohama a ohýbala pas!). V kteroukoli správnou dobu žádný návštěvník neodcházel bez kytice květin. Mimo sezónu návštěvník odcházel s koláči nebo cukrovím.


Jak Jonnyho děti vyrostly, Marie začala slábnout. Jak stárla, její paměť začala vynechávat a nejprve pomalu, později mnohem rychle se objevoval zmatek v chování a opakování vět. Po období vážných zmatků upadla a odvezli ji do nemocnice.

Marie

Marie v kruhu rodiny

Z této příhody se vyléčila, ale její dcery si uvědomily, že ta, která poskytovala péči jiným po takovou dlouhou dobu, nyní sama potřebuje opatrování.

Diagnóza zněla - Alzheimrova nemoc - a tak od jara 1994 bydlela s Evou, Nedem a Susannou v Bethesdě. Během prvních tří let se tam mohla ještě zúčastnit rodinných činnosti a třikrát týdně navštěvovala denní pečovatelský ústav. Háčkovala, pomáhala s přípravou jídel, vykládala si a žertovala s členy rodiny, radovala se z prodloužené návštěvy Kláry, mladé české příbuzné, ráda naslouchala českému čtení a taky se účastnila rodinných oslav. Milovala návštěvy svých dalších vnuků a jejich rostoucích rodin. Její povaha byla jako po léta svého života - milá, dobrosrdečná a přátelská. Všichni, kteří se o ni starali, ji měli rádi, jak Celia Shur, Jescicar Gabriel, tak Hassiatu Kanu.


Marie





Během posledních dvou let, ještě v domě Evy, postupně ztrácela schopnost mluvit, stávala se čím dál slabši, ale ukazalo se, že nemá bolesti. Úsměv, který každému rozdávala, kdo s ní přišel do styku, nebyl tak častý. Dosud, ten úsměv, ne strach, obava či netrpělivost, vytrval jako jedno z posledních věcí, kdy se stýkala s těmi kolem sebe.

Marie Dubská zemřela tak jednoduše jako se narodila, bez přistrojů, trubiček nebo mnoha léku v neděli odpoledne 31. ledna 1999. Zemřela doma a při posledním výdechu byla obklopena svými 3 dětmi, zetěm a dvěma ze svých vnuků. A zanechala prázdnotu.

Marie

kolja